Z TISKU, REFERENCE
OTEVÍRÁNÍ DŮVĚRNÉHO PARTU
(Knižní novinky 21/2004, str. 8 - Představujeme)
Sbírka veršů Simony Ester Brandejsové s názvem Sólo pro dvoje housle, kterou můžete objevit na pultech knihkupectví, je uvedena mottem: "V nitru člověku obvykle znějí dvoje housle. Jedny, řekněme, zvučné guarnerky a jedny - gaunerky. Melodie a dynamika obou hlasů bývá různá. Otevíráte jeden důvěrný part…" Básnířka Lenka Chytilová, která původně sbírku doporučila k vydání, ji výstižně charakterizovala takto: "Tato cesta za zrcadlo (rovněž jeden z motivů sbírky), pátrání po odvrácené a nezjevné tváři vlastní i světa kolem, je nesporně osobitou prvotinou, neobvyklou i tím, že nespoléhá pouze na spontánní ,autenticitu', že je záměrně a zodpovědně dociťována, domýšlena - i tvarována." Zkusíte-li se do těchto křehkých veršů psaných se skepsí, ale i s erotickým nábojem začíst, možná vám přijde vhod dozvědět se prostřednictvím našeho minirozhovoru také něco o autorce.
Vaše sbírka má hudební téma už v názvu - jaký význam má pro vás hudba?
Veliký. Můj otec byl houslistou v symfonickém orchestru, jako dítě jsem byla odchována výhradně klasikou. Chtěl ze mě mít houslistku, ale bohužel mu to nevyšlo, tak jsem se ve své první knížce pokusila rozeznít tento nástroj alespoň pomyslně a symbolicky ve verších. Ovšem nejenom proto - sama jsem hrála na housle deset let a hudbu miluju. Když jsem ale v sedmnácti absolvovala první autorské čtení v rámci večera poezie, hodiny cvičení a hraní v souboru jsem pověsila na hřebík a začala si ujasňovat literární teorii. Přesto jsem pak ještě okrajově studovala klavír, kytaru a hudební teorii na takzvané "Ježkárně". Při studiích učila hudební výchovu na základní škole, chodila zpívat k Lídě Nopové a pořádala klubová písničková vystoupení. Ale spíš proto, že jsem si mohla zpívat vlastní texty.
V současnosti jeden z vašich textů zařadilo vydavatelství BMG na CD Anety Langerové Spousta andělů. Jak vás napadlo psát zrovna pro českou SuperStar?
Do písničky pojmenované Zvláštní zájem jsem se snažila vepsat, že její interpretka má každopádně "zvláštní zájem" zůstat svá a nenechat se manipulovat a strhnout vlivy, které nevycházejí z jejího přesvědčení. Když jsem jako občasný televizní divák zaregistrovala "mediální šílenství" kolem finále soutěže a pak vítězství této sympatické dívky s příjemným hlasem, vůbec mě nenapadlo, že za pár týdnů mi zavolají z BMG s nabídkou otextovat pro ni písničku. Byla jsem pochopitelně ráda, protože jednak je tvorba písňového textu můj hlavní obor a jednak jsem se nějakou dobu zabývala psaním o textařině a textařích pro časopis Muzikus, takže tohle byla další vítaná profesionální praxe a jakási zkouška žánrové dovednosti.
A kdybychom chtěli nahlédnout do vašeho šuplíku - co připravujete do budoucna?
Připravuji k vydání sbírku převážně zhudebněných básniček z 90. let, která je teď ve fázi výběru vhodných fotografií k textům. Taky mám v plánu konečně uvést do života alespoň část ze souboru dvou desítek českých parafrází na francouzské šansony, které se u textařů jako Ladislav Kantor nebo Pavel Vrba setkali s velmi kladným přijetím, takže doufám, že se to brzy povede.
Přeji, aby se záměry zdařily a děkuji za rozhovor.
-ova-
Foto Josef Hájek
BÁSNÍŘKY JEŠTĚ NEVYMŘELY
(DÁMA 6/2002-2003 - prosinec/leden, str. 4 - Kultura a společnost)
"Simona Ester Brandejsová (1975) vystudovala tvorbu textu a scénáře na škole Jaroslava Ježka v Praze. Průběžně se věnuje interpretaci svých písňových textů, ale až teď se dočkala první knihy. Básnická sbírka Sólo pro dvoje housle (Pragoline) obsahuje její tvorbu z let 1997 - 2002. V literární kavárně v Salmovské ulici v Praze, v působivé atmosféře barevných světel, nakladatel Jindřich Kraus nalévá sekt u příležitosti křtu knížky…" (dále zleva publicista a básník František Novotný, autorka, zástupce společnosti Europapier Bohemia, a organizátor večera Vráťa Ebr)
DŮVĚRNÝ HOUSLOVÝ PART
(Večerník Praha, 7. 11. 2002, kniha)
Básnická sbírka "Sólo pro dvoje housle", kterou vydalo nakladatelství Pragoline, je prvotinou mladé autorky Simony Ester Brandejsové. Ve svých verších odhaluje pocity nejen příslušníků své generace (Brandejsová je ročník 1975), ale nabízí i intimní pohledy do svého nitra. Podle básnířky znějí obvykle v nitru člověka dvoje housle. Jedny - řekněme - zvučné "guarnerky" a ty druhé "gaunerky". A tak jak melodie a dynamika obou hlasů bývá různá a mívá různou intenzitu, jsou různé i pocity a myšlenky v myslích a srdcích dnešních mladých lidí. Která melodie převáží a je více slyšet - to už záleží na každém jednotlivci. Je jen sympatické, že jsou mezi námi mladí lidé, kteří se vymykají konzumnímu chápání společnosti a mají v sobě touhy a přání alespoň vzdáleně podobná jakémusi "stříbrnému větru", na který slyšely generace dávno minulé. A dovedou to napsat!
(rog)
"Autorka má za sebou několik ocenění v soutěžích, publikovala v rozhlase a v časopisech, je absolventkou VOŠ J. Ježka (tvorba textu a scénáře). První básnická sbírka tuto poučenost využívá jednak v oblasti jazyka (v několika textech se s jazykem pracuje jako se svébytným světem - zvuková příbuznost slov jako by přitahovala spřízněnost i v realitě, jako v české tradici např. u Ortena), jednak promyšlenou kompozicí: základní téma sebereflexe všeho prožívaného je zkoumáno a zvažováno tu čistě lyricky, jinde snahou o text až gnómicky oproštěný, skoro aforistický, jinde zas jakoby odleskem viděného - "reportážně", či tajemným příběhem, epicky. Mikuláškovský název autorka kratičce zdůvodňuje po svém - "V nitru člověku obvykle znějí dvoje housle. Jedny, řekněme, zvučné guarnerky a jedny - gaunerky. (…)" - Protože své texty rovněž zpívá a doprovází se na housle, má motiv dvojhlasu několikerý podtext."
(z lektorského posudku Lenky Chytilové, 30. 10. 2001)