.jpg)
(ohlas veršů J. H. Krchovského)
Mládenec listopad tlemí se do listí,
ke spánku přitisklý revolver odjistí,
znalecky láká mě za sebou do hrobky,
plánuje počít zde dva až tři pohrobky…
Mne už však podzimní valčíky neděsí,
nemívám nutkání hrůzou řvát na lesy,
od zimy do jara k chladné zdi tulit se,
mám přec svou cenu, byť není to Pulitzer
a Bůh mě miluje, to už vím tutově,
tož nejdu marnivě poléhat na rově,
s nebytím a se svým stínem si zahrávat,
když toužím poznanou lásku brát a dávat –